Bílá moc - Karolína Vaverková

6. červen 2009 | 12.17 |

Autentická výpověď dívky, která prošla rájem i peklem drogové závislosti.

Tato knížka je o dívce jménem Eva, která se stala závislou na pervitinu popisuje, co se v ní dělo, jak si začala uvědomovat horší stránky drogové závislosti, kvůli nim začala přemýšlet o sebevraždě...Snažila se i přestat dostala se na psychiatrii ale nezvládala to...

,,Nemám cíl, nemám pro co žít, nemám světlo do života, nemám elán a nepamatuju si, kdy jsem se naposledy vod srdce zasmála. Nemám sebevědomí, jsem úplně na nic. Jenže já to chci změnit.Celou dobu jsem si naivně myslela, že muj život je plnej a štastnej, ale teď už jsem pesimistická a zbabělá. Mám vás moc ráda a chci ty starý časy vrátit zpátky. Maminko, nemůžu to vyslovit. Já jsem to všechno nakonec převedla na něco jiného. Začala jsem brát drogy."

,,Proč už nemůžu fetovat jako dřív?"

,,Jak to, že to nejde?"

,,Dřív to bylo takový hezký, slavnostní, ale ted?Ted je to hnusný. Život je tak hnusnej. Zlej. Plnej příšer. Začínám si uvědomovat to, co se píše v odbornejch knížkách: Z člověka se postupně stává otrok, otrok drogy.."Bylo mi zle z toho, že si musím konečně připustit svoji chybu.

,,Dám si jen trošičku a bude to dobrý.Nikdo nic nepozná." V tu chvíli sem už seděla na zemi u svýho batohu a vytahovala peněženku. Zase jsem ztratila hlavu, úplně mě to omámilo.

,,Nevadí, nevadí," řekla jsem zbrkle a vytáhla stříkačku, několikrát použitou.Podívala jsem se na ni proti světlu a uviděla jsem tam obrovský krystaly.Ulevilo se mi.Když jsem se podívala znovu, už tam nebyly.Svině.Blbý halucinace.Ale i tak jsem do buchny nasypala to zbytečný smetí a přilila kapku vody.Rychlostí blesku jsem si vyhrnula rukáv a zkoušela najít žílu.Když mi konečně jedna vylezla na světlo, přiložila jsem k ní jehlu a pomalu ji vsunula dovnitř.Už, už jsem chtěla absorbovat, když jsem najednou ucejtila příšernou bolest v místě vpichu. Byla jsem vyplašená, měla jsem pocit, že zrovna někdo jde k mýmu pokoji.Ta bolest sílila.Dívala jsem se vystrašeně na jehlu a měla pocit, jako by ji nějaká neviditelná síla vysunovala ze žíly a vůbec pryč vode mě.Něco se mnou škublo a já ji vopravdu vytáhla ven.Odhodila jsem ji na postel, podívala se na dveře a pak na ruku.Před vočima mi rostla pod kůží obrovská modřina a z místa, kde před chvíli byla zapíchnutá jehla, vytékala silným proudem krev.Nemohla jsem ji zastavit.Začala jsem vyděšeně běhat po pokoji a potichu křičet:,, ...

Vytáhla jsem z peněženky asi čtyři psaníčka.Věděla jsem, že jsou prázdný, dokonale vyjetý, ale já doufala, že mi tam Bůh něco nadělil, nebo že jsem si nějaký hromádky předtím nevšimla.Dala jsem si s tím ale práci a seškrábala dohromady trochu minikrystalů.Pořádně jsem zaostřila kukadla a uvědomila si, že je toho tak za deset korun.

,, Proč to už není jako na začátku?!"

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře