Úplná prázdnota - Iveta Vochalová

6. červen 2009 | 18.45 |

Tuto knihu bych řadila mezi ty lepší.Napsala jí 17 letá autorka, která vypráví o životě pražského narkomana Tomáše.Popisuje jeho první setkání s drogou krz jeho kamaráda Dana, celý jeho drogový stereotyp, který je protkán útěky z domova, krádežemi, ztrátami a odvykáním.

Všechno jde z kopce když kvůli previtinu okrade, společně s kamarádkou Lucií, i svého nejlepšího kamaráda Jakuba u kterého bydlí po útěku z domova.Jakub je vyhodí. Po delší době si najdou místo v opuštěném domě kam se na čas nastěhujou společně s ,,přáteli" (pokud ňáké přátelství mezi narkomany existuje). Když už není možné zůstat ani v jejich ,,bytě" a nikdo nemá kam jít jejich zbytek party se rozpadá a každý si jde svou cestou. Tomáš se jako už poněkolikáté vrátí domů a slíbí, že se drog ani nedotkne. Jeho rodiče ho ale tsrčí do ústavu, kde zůstává až do dalšího problému, poté odtamtud odchází.
Celým příběhem ho doprovází jeho pes Dasty na kterého je velmi upnutý ale nic netrvá věčně. Ani přátelství mezi Dastym a Tomášem... Tomáš se každou chvíli dozvídá o umrtí dalších a dalších přátel – feťáků. Už kvůli tomu se snaží přestat...I když se po návratu z ústavu drží od drog dál jeho minulost na něm nechává následky...Nevěří, že život má i nadále cenu a začarovaný kruh se roztáčí ještě rychleji než na začátku dokud se najednou úplně nezastaví.......
,,Doprdele, doprdele. Kde sakra jsou." Rozvázal konečně obvaz. Co se mu asi stalo? Napadlo mě. Když najednou. Musel jsem hlavu sehnout dolu.Takovej hnus jsem v životě neviděl. Vypadalo to, že Danovi chybí kus kůže na noze. Měl tam jen maso. Maso bez kůže. Zvedl jsem hlavu. Hlavou mi prolítly myšlenky hrůzy. Díval jsem se na Danovu nohu. Ohlídl jsem se po klukách. Nikdo ani necekl. Byla to hrůza.Hnus. Přál jsem si, abych si s Danem už nemusel chodit píchat. Vzpomněl jsem si na Petra. Byl mrtvej a já se díval a na Danovy nohy. Jak je to možný? Dan si lehl na břicho. Celej se ňák pokroutil. Začal si píchat pod koleno. Konečně se mu to podařilo. Lehl si na záda a dal si pod hlavu svou mikinu. Byla celá od krve. Dan si konečně píchl svou dávku. Ležel uvolněnej na zemi a čekal na účinek. Každej jsme asi věděl, že se žádný nedostaví, a jestli jo, tak nebude jako ten první. Danovi se trochu ulevilo. Dávka začla kolovat celým tělem. Všichni jsme stále mlčky pozorovali Dana a jeho otřesně zničený nohy. Co asi Petr? Vypadal taky tak? Byl na tom tak hrozně?

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 1.55 (11x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Komentáře